Film Michala Grigy, Honzy Horáka, Lukáše Koudelky, Marka Nešpora, Ondřeje Pokorného, Alžběty Tátošové, Tibora Valtera, Tomáše Znamenáčka, Libora Ždánského a dalších
Byl to ten báječný rok Jedna 999. Češi, tedy spíše jejich hokejové mužstvo, se stali mistry světa. Olusegun Obasanjo se stal prezidentem Nigérie. Zemanova vláda rozhodla o dostavbě Temelína. Zemřel vzor každého chlapce Jaroslav Foglar, zvaný Jestřáb, a v Oklahomě řádilo tornádo. V Boskovicích se několik spoluobčanů domluvilo, že zkusí udělat film. Dva z nich studovali Filmovou školu ve Zlíně, asi působili dojmem, že vědí.
Nevěděli, ale film nějakým způsobem opravdu natočili a pojmenovali Rytíři zločinu. Pak ještě celkem dost dalších, jiných, lepších, horších, a to všechno trvá s přestávkami dodnes.
Kromě tohoto faktu na tom není nic zvláštního, což můžete koneckonců posoudit sami:
Kdo máte zájem, můžete si pustit všechny předchozí Michalovy filmy i s komentářem režiséra.
Když se v roce 1998 nebo 9 pohybovala po ulicích Boskovic tlupa podezřelých individuí s vypůjčenou VHS kamerou, málokdo tušil, že je to začátek filmové tradice, která se uchovala do dnešních dní. Náhody neexistují a smysl tehdejšího počínání se teprve nyní začíná plazit kolem páteře, aby rozvibroval vědomí konečným poznáním.
Scénář prvních Rytířů vznikl za dvě hodiny a jednu propisku. Situace a postavy se vznášely kolem mé hlavy a zhmotňovaly se na linky papíru. Film vznikal dva roky a nikdo netušil, co vzniká a jakých to dobere konců. Díky všem, kdo vydrželi.
Když jsem jednoho dne s hotovým dílem seděl v učebně na FAMU, zažil jsem vzácnou chvíli. Jednalo se o mé přijetí nebo nepřijetí na katedru režie. Vedoucí pohovorů pan Karel Smyczek, vedený jasným úmyslem mi pomoci, mi položil poslední otázku: „Proč je na konci, když vyjdou z baru, sníh, a v navazující scéně zelená tráva? Kdybyste měl, Michale, možnost natočit to znovu, vystřihl byste ten sníh, nebo ne?“
Chvíle mlčení. Šlo o všechno, to bylo jasné, ale dřív než jsem mohl poslechnout hlas rozumu, řekl jsem: „Ne, nechal bych to stejně.“
Byl to moment, který určuje další běh života. Paradoxně si myslím, že kdybych tenkrát režii studoval, dnes už bych filmy netočil. Nebo ne takové, kdy si můžu dovolit nevystřihnout sníh.
Ale zůstalo u toho a my se můžeme potkat na další premiéře.
Těším se na shledanou.
Michal Griga